"Každý z nás je pro svého psa Napoleonem. Proto jsou psi tak oblíbení." Aldous Huxley

Iskra Anrebri

"Izy"

29. ledna 2010 v 19:51
Nar.: 30. 5. 2009



Tohle velmi nadějné zvířátko patří mému kamarádovi Pavlovi Soukopovi, který ji na nějaký čas svěřil do mé péče. Strávily jsme spolu 6 měsíců, které byly myslím přínosem pro obě strany.
Okamžitě si mě získala. Má stejně "vyšinutý" výraz při pohledu na balónek jako měl ještě před několika lety můj věrný spolubojovník Eros.

Jaká je?
Neřízená střela. Několik prvních dní jsem si myslela, že neumí chodit po čtyřech, pořád měla slespoň dvě nohy ve vzduchu.

Po měsíci jsme se pomalu ale jistě začaly dostávat na stejnou frekvenci. Vydržela sežrat všechny pamlsky ze čtverečku, aniž by mi šla v průběhu 6x skočit na hlavu. Začala chápat, že soustředit se na poslušnosti se vyplatí, protože pak z té dvounohé osoby vypadnou pamlsky a sem tam dokonce i balónek!!!

Po čtyřech měsících jsem začala mít pocit, že začínáme spolupracovat!!! Už se mnou nebojovala na život a na smrt pokaždé, když jsem jí chtěla odebrat balónek. Uměla v klidu držet aport a nekoukala "kde co lítá". Na stopě jsme trošku válčily s tempem, ale jinak čuchala jedna báseň.

Po 6 měsících se vše pomalu ale jistě začalo přibližovat mým představám toho, na čem jsme se s pánečkem domluvili a nastal čas se rozloučit.

Každopádně cvičit tohle "střevo" byla od začátku paráda a moc mě to bavilo. Doufám, že štěstí bude stát při nás a za nějaký ten pátek mi po ní bude běhat po dvoře podobný splašenec!


VIDEO:
 
 

Reklama