"Každý z nás je pro svého psa Napoleonem. Proto jsou psi tak oblíbení." Aldous Huxley

Eros Kamoš

EROS IN MEMORIAM

21. února 2011 v 17:14
Jedno z nějtěžších rozhodnutí mého života je za mnou. V neděli 20. 2. 2011 se vydal na svou poslední pouť kamarád z nejvěrnějších, věrný můj parťák Eros Kamoš. Bylo mu úctyhodných 14 let a 7 měsíců. Ačkoli stále veselé mysli, nohy už ho dále neunesly.

S jeho odchodem jakoby se uzavřela celá jedna kapitola mého pejskařského života. Byla plná volného času, zimních "rumových" sedánků v klubovně, cestování vlakem a nekonečných mistrákových večírků. Nedokážu říct, zda byla lepší, každopádně byla méně komerční.

Před lety jsem v časopise NO četla báseň, která se mi zapsala do srdce a včera sama od sebe vyplavala na povrch. Dovolila jsem si prvních 6 veršů vypůjčit a zbylé dva pozměnit. Myslím, že Eros si takové rozloučení zaslouží.

Kdo jste ho znali, věnujte mu, prosím, vzpomínku.

Díky.

Eros u ohně

Nikdy jsi nevyhrál pohár všech vítězů,
na konec stopy však došel jsi rád.
Radost mi dělával - víš, jako posledně,
i když nám rozhodčí zase dal mat.

A tak se loučíme s érou všech mistráků,
posledním diplomem zdobím tvou zeď.
Byls dobrým parťákem, ty můj psí zázraku,
tak snadnou cestu na "druhej břeh"!






Odešel malý pes s velkým srdcem. Ne-li vůbec poslední, pak jeden z posledních synů legendárního Cordona An-Sat.

Miloval balónky a vůbec vše, co se dá nosit. Miloval chytání sněhových koulí a boj se starými pneumatikami. Jenoduše a prostě - miloval si hrát. Miloval lidi a miloval svět.

Nezničitelný v temperamentu, dobromyslný, odvážný, báječný.

Říká se, že nejlepší místo, kam pochovat svého psa, je srdce jeho pána. STALO SE...

Eros

24. června 2008 v 21:41

* 17. 7. 1996 + 20. 2. 2011

Otec: Cordon An-Sat
Matka: Ebina Kuzing

rtg 0/0, dobrý, 5CU1/P II. tř. chovnosti

zkoušky: IPO3, SchH3, ZVV2
účast M MSKS 2001 (8. místo) a 2002 (10. místo)


Jaký byl?
Srdeční záležitost č. 2.
Malý pes s velkým srdcem. Absolutní kořistník. Šílenec do balónků. Paličák. Samostatná jednotka. Vynikající vychovatel štěňat. Nikdy nehlídal (všichni lidi jsou přece kamarádi) a nikdy se ničeho nebál. Bojovník. SchH2 skládal se čtyřmi stehy nad okem, protože se po stopě stihl porvat se svým úhlavním nepřítelem. Když jsem ho koupila, bylo mu 15 měsíců. Přišel ze dvora, nic moc toho neuměl a sváděl se mnou urputný boj kdo z koho. Naše kariéra byla bohužel "přibržděna" Eroskových chatrnějším zdravím. Ve třech letech to byla operace kolenních vazů, léčení a následná rekonvalescence nás vyřadila na 9 měsíců. O rok a půl později to byly chronické záněty močového měchýře, které nám mimo jiné zabránily v reprezentaci MSKS na Mistrovství Slovenska. Při vyšetřeních souvisejících se zmíněnými záněty byly objeveny srůsty mezi obratly, které se za několik měsíců začaly projevovat na Erosové výkonosti. V 6 letech tedy odešel do "invalidního důchodu", ve kterém si užívá dodnes.
Doufám, že jednou budu mít psa, který se mu bude podobat!

Co mě naučil?
Přemýšlet. Že je lepší chybám předcházet, než je napravovat.


 
 

Reklama